Dom Kwiatkowski

Dneska mám jeden z prvních tréninků. Vždy mě bavilo tančit, ale roztleskávačkou být nechci. Proto jsem si zaplatila kurz Jazz dance, je to něco jako moderní tanec. Dovolím si říct, že mi to i jde. Dvě hodiny uběhnou jako dvě minuty a tak se vydám do sprchy. Smyji ze sebe pot a obleču si černé rifle, bílé triko, svetr a na to koženou bundu. Jakmile vyjdu ven, tak už je tma. Je docela příjemně, tak se rozhodnu, že půjdu pěšky. Většinu cesty jdu po světle, ale je jedna ulička, kde je tma. Nebojím se, v jiných městech to nebyla taková hrůza. Pro jistotu ale přidám do kroku. Jenže ani to mi nepomůže, protože se ze stínů vynoří tři kluci. Zaleknu se a v té chvíli se zastavím, protože mi zastoupí cestu. Zdovolíte?... Chci projít, ale jeden z nich mě chytne. Mají hnusné, oplzlé řeči. Že jde do tuhého poznám, když mi jeden rozepne bundu. Nechte mě na pokoji...hnusáci.. Bráním se všemožně, kopu je, liskám, jenže je mi to k ničemu, oni jsou tři a já jsem jen jedna. Jeden mě drží zezadu za ruce a druhý se třetím mi začnou trhat oblečení. Svetr je úplně v háji a dostávají se k triku, kdy už mi je vidět kus podprsenky. Mají nůž, kterým řežou jemnou látku. Udělá se mi zle. To je to mé půjdu pěšky. Ne...dost...prosím.. Řeknu ještě naposledy a v očích už mám slzy.

Celý den se poflakuju doma. S otcem jsme dopoledne řešili ještě nějaké drobnosti ohledně polska. Jo a pro zajímavost s taťkou spolu mluvíme polsky abych nezapomněl jak se doma mluví. Je to fajn mít trochu polska doma. Odpoledne otec jede někam s Em a mě zůstane dům volný. Zalezu si k sobě na plné koule si zapnu hudbu, pod jazyk si dám papírek LSD a nechám se unášet na tripu. Nedal jsem si toho tolik abych měl halucinace takže jediné co se se mnou děje je to že intenzivně vnímám hudbu, je to jako kdyby mi před očima tancovala každá jednotlivá nota. Potom dokonce na hodinku dvě usnu a probere mě až zazvonění telefonu. Kluci chtějí dovést matroš takže naberu sáček travky a sednu do auta. Zajedu na místo určení a pěšky se vydám za těma exotama. Z odlehlé uličky kde na mě měli čekat slyším hluk. To jsou ale kokoti měli by se chovat nenápadně ne tady otevřeně vybuřovat. Když dojdu blíž zjistím jendu opravdu nechutnou věc. Mezi nimi je Bella. V roztrhaných věcech, dva ji drží a jeden jí čachruje s nožem u podprsenky. Vzteky se neznám. Brát drogy je jedna věc ale znásilňovat holky je zločin za který bych ty hajzly vykastroval. Z pouzdra pod bundou co mám na sobě vylovím glock a namířím na ně, přitom se k nim dost rychle přibližuju. Hej čuráci...okamžitě ji pušťte nebo Vás tu postřílám jak krysy. Vždy když jsem nasraný tak se projeví můj polský přízvuk. Ty głupi chuju! zařvu a střelím jednoho z nich do kolene. Však on to na mě nepráskne ...a i kdyby prachy mě z toho dostanou.

Sedím doma v pracovně, v jedné ruce Whiskey, v druhé telefon. Řvu na ty idioty, kteří spletli mojí zásilku. Kokoti. Kolikrát jsem jim říkal, že to kilo kokainu musí převést do jedné z mých firem a ne ke mě domů. Pitomci. Hned jsem vyslal jednoho poskoka, který to ode mě převeze pryč. Doma nechci žádné tvrdé sračky, možná jen pár, které mám dobře schované. Mám pro svojí malou kočičku překvapení. Chci jí vzít o víkendu na Bora Bora, aby jsme si trochu odpočinuli. Navíc ten hňup (můj syn) bude rád, že má dom sám pro sebe. Jak ho znám, stejně si sem vezme nějakou roštěnku, kterou by mohl zprznit. On je totiž celý já, když jsem byl mladý. Teď už jsem spořádaný fotřík, který je věrný jen a jen své milé. Nasraně prásknu mobilem a hodím ho přes celou pracovnu. Zhoupnu se na židli. Musím uznat, že jsem pyšný na svého syna. Sice dělá průsery, ale je na něj spoleh. Kdykoliv jsem potřeboval, aby mi předal nějakou zásilku a nebo něco vyřídil, tak to dokázal. A tihle čuráci, kteří se tomu věnují to nedokážou. Nejspíše ty idioty pošlu někam a najmu někoho nového.

V práci jsem byla od rána až do pozdního odpoledne. Dimitri nebude rád. Nesnáší když jsem většinu dne v práci, ale být advokátka je prostě náročné. Naštěstí jsem se vypracovala tak že teď si své klienty můžu sama vybírat. A vybírám si opravdu těžké případy...jen proto abych si dokázala jak dobrá jsem. Dost ale už o práci . Skončím a zajedu si ještě do strabucksu na kafe než zamířím domů. Otevřu dveře a kabelku nechám na botníku. Sundám si kabátek a zůstanu jen v sukýnce a košili, ani si nesundávám černé botky na vysokém podpatku. Vyjdu nahoru a zmířím rovnou do Dimitriho pracovny. Pomalu otevřu a pohled mi padne na rozflákaný mobil u dveří...nic nového. Zářivě se usměji a suverénně k němu přejdu abych si sedla na jeho klín. Ale ale...Dimitri...kdopak tě rozhněval. Rty mu přejedu po těch jeho ale nepolíbím ho. Chci ho trošičku poškádlit.Doufám že nejsi nahněvaný na mě. Zamumlám a prsty mu přejedu po rameni...je tak krásně svalnatý ...proboha...miluji ho jako nikdo před ním.

Zdá se mi o tom nejhorším. V hlavě si furt opakuji, že jsem měla jet taxíkem, nebo si někoho zavolat. Sestra by měla sice kecy, ale určitě by pro mě přijela. Nebo třeba Dawidowi? Jenže jsem ho nechtěla otravovat. Kor po tom, jaká jsem byla na té vyhlídce. Nejspíše chtěl něco více a já mu to nebyla schopná dát. Další dny ve škole byl ale zlatý. Bavil se se mnou a ženské kolem jen bělely závistí. Nevšímala jsem si jich, byla jsem ve své bublině, kdy jsem se věnovala Vic a pak Dawidowi. Vic mě stihla seznámit i s Edem. Příjemný kluk. Jenže teď jsem tady se třema klukama, kteří mě nejspíše chtějí znásilnit. Když už si myslím, že mě nic nezachrání, tak uslyším známý hlas. Ten hlas, který se mi tak líbí a ten, který teď beru jako tu největší spásu. Pokud se tedy k nim nejde přidat, což velice pochybuji. On takový není. Alespoň doufám. Zděšeně sleduji, jak vytáhl glock a kluci jak mě pustí a začínají odstupovat. Pak se ozve střelba. Vyjeknu a sleduji, jak se jeden kluk kácí k zemi. Dawide.. Zašeptám. Kluci se už rozutečou, tedy hned potom, co pomůžou tomu jednomu postřelenému. Okamžitě si přitáhnu bundu více k tělu, abych nebyla tak odhalená a podlomí se mi kolena. Už už očekávám dopad na tvrdou zem, ale to se nekoná. Ocitnu se v příjemné náručí. Pevně se ho chytnu a přitáhnu se k němu. Držím se ho, jako by na tom právě teď závisel život. Já..jsem nechtěla..jen..jsem procházela.. Brblu zmateně, nevím, co se to teď odehrálo, ale jsem z toho nesvá. To, abych se bála chodit sama po tmě domů.

Mám sto chutí je vystřílet do jednoho svině jedny. Vzteky se skoro neznám ale když začnou ustupovat nechám je a raději chytnu Bellu, která se káci k zemi. Glock schovám do spešl pouzdra pod bundou a chytnu si ji do náruče. Sakra holka ty máš ale štěstí. Zamumlám a nesu ji jako princeznu do auta. Dokonce ani nemám tendenci chovat se jako macho tak jak ve škole a vlastně všude. Zrovna teď v tak vyhrocené situaci jsem to já. Jsem v tomhle podobný otci ...chová se jako největší kápo a je sprostý jak dlaždič ale když jde o Em je ochotný za ni skočit do ohně. A jsem tomu rád je to fajn macecha. Lepší než má biologická matka. Kdo ví jestli se už v polsku nestihla ufetovat. Ušklíbnu se té představe a posadím Bell na sedadlo spolujezdce. Ze zadního sedadla vezmu deku, která je tam od našeho prvního setkání a zabalím ji do ní.Teprve pak sednu na sedadlo spolujezdce a rozjedu se domů. Musíš se uklidnit takže tě vezmu k sobě...neboj nikdo není doma. Řeknu to jako jasnou věc, nenechám ji mi odmlouvat. Po ani ne deseti minutách jízdy zaparkuji u naší vily. Pomůžu jí z auta a zavedu si ji k nám kde ji posadím na obří gauč. Udělám ti čaj. Opět nepřipouštím žádné odmlouvání a vydám se do kuchyně jí ten čaj udělat. Shodím ze sebe bundu a postavím konvici na čaj.

Sere mě, že ještě není Emilia doma. V tuhle hodinu už by měla. Musím přiznat, že jsem dost žárlivý. Jenže jí stejně nemůžu zavolat, když jsem si rozflákal mobil. Kurwa.. Zakleji zrovna, když vejde do dveří. Takže k ní zvednu oči bez úsměvu. Ale to se k nám uráčili hosté.. Opáčím jí já, hned co jí propletu ruce kolem tenkého pasu. Nepolíbí mě, ta moje mrcha ví přesně, jak na mě. Zavrčím jí nebezpečně u tváře. Děláš vše proto, abych byl.. Ujistím jí a chytnu jí silně za bradu, aby nemohla otočit hlavou. Hned potom si vezmu to, co je moje. Její rty. Políbím jí vášnivě, tak jak to jen umím. Schválně se ale brzy odtáhnu, protože přeci trucuji, že si se mnou tady takhle zahrává. Ja pierdolę...nezahrávej si se mnou, Emilie.. Schválně jsem na ní tak drsný. Vím, že to miluje a že si pak připadá jako malá holčička, která je pokáraná. Myslím, že by jsi měla být hodnější, k taťkovi.. Zmáčknu jí boky a sjedu rty na její krk, kde jí dost nešetrně kousnu. Co kdyby jsi mi to udělala? Žádné prosím, ani nic podobného. Na to jsem až moc bručoun. Teď ale poprvé po celém dnu se usměji. Navíc, když budeš hodná holčička, něco pro tebe mám.. Olíznu si rty a podívám se jí do očí.

Je dobře nasraný ale já si kariéru uplavat mezi prsty nenechám. Zavrtím se mu v klíně a nechám ho ať si mě chytne za bradu i když to trošku bolí. Jsem zvyklá že je drsnější. Však i proto ho miluju je drsňák ale nikdy by mi skutečně neublížil. Lásko byla jsem v práci...víš že to co dělám není jednoduché a sežere to spoustu času. Kdybych mohla tak bych byla u tebe dřív ale mám teď opravdu složitý případ. Copak nejsi rád že máš nejlepší advokátku v zemi ? Hraju mu na city tak jak to umím jen já. Když příjde polibek jen to uvítám. Celý den jsem se na toho svého drsňáka těšila a konečně se ho můžu dtoknout. Sjede mi rty na krk a kousne mě. Zavrním a přikývnu.Vždyť jsem tvoje hodná beruška. Zavrním a sklouznu z jeho klína tak šikovně že mu klečím u rozkroku. Začnu mu rozepínat kalhoty abych splnila to oč mě žádá...ne že bych to jinak neudělala. Omlouvám se...budu se víc snažit. Upřeně se mu zadívám do očí a zkousnu si ret. Pak už se vrhnu na jeho kamaráda, který na mě vyskočí z trenek. Rejdím mu po něm jazykem a saji jej přesně tak jak to má rád. Dokonce si jej můžu strčít pěkně hluboko do úst. Toť výhoda toho když nemám dávící reflex.

Jeho silné paže mě drží, abych neskončila na zemi. Jsem mu za to vděčná. V té chvíli ani neřeším, že měl pistoli. Jistě, trochu mě to vyděsilo, ale více mě vyděsili ti tři. Štěstí, že ses objevil.. Dýchám zrychleně, ještě ve chvíli, kdy mě bere na ruky. Posadí mě do auta, kde se připoutám a ani nějak nevnímám okolí. Jsem jako v tranzu. Děsí mě to, co se mohlo stát, kdyby nepřišel. Zakryje mě dekou. Je pozorný. Vlastně ho v té chvíli ani nepoznávám. Že by měl dvě tváře? Jednu ve škole před ostatníma a druhou v soukromí? K tobě? Ale..já nechci otravovat..klidně mě můžeš hodit domů.. Celá se třesu, čehož si musí všimnou. Vlastně jsem jen ráda, že mě veze k sobě. Poslední, co bych teď chtěla je, abych byla sama. Chci být s ním, v jeho společnosti. Zaparkuje u jejich vily. Kdybych byla v normálním stavu, nejspíše bych hodnotila, jak dokonale ta vila vypadá. Takhle si nechám pomoct z auta a dovést se na gauč, kde se posadím. Děkuji.. Šeptnu a držím si bundu u sebe. Nemáš prosím nějakou mikinu? Zvednu k němu oči a počkám si, až mi nějakou přinese. Jelikož doufám, že se tak stane, tak si od něj vezmu mikinu. Otočíš se prosím? Počkám si, než se otočí a pak si svléknu bundu, hned potom svetr a triko. Jen na podprsenku si dám jeho mikinu. Zase ta vůně. Tu prostě nedostanu z hlavy. Už můžeš.. Houknu k němu a čekám, než si i s čajem sedne ke mě. Jsem ráda za trochu teplého čaje a tak kolem hrníčku propletu prsty a zlehka se napiju. Hrníček pak položím na stůl a otočím se na Dawida.. Nevím, co bych řekla..asi není správné slovo na to, co jsi pro mě udělal. Byli tři.. Až teď si uvědomím, jak nebezpečné to bylo. Prostě děkuji..vážím si toho.. Nakloním se těsně k němu a obejmu ho. No, spíše se mu schoulím v náručí.

Než dodělám čaj chce po mě mikinu. Takže pro ni bez řečí vyběhnu k sobě do pokoje, vezmu jednu z menších aby jí nebyla moc velká. Ani mi nemusí říkat ať se otočím nejsem takový debil abych to na ni teď zkoušel. Takže jen přikývnu a zapadnu do kuchyně kde jí udělám čaj. Do toho jejího přidám trošičku sirupu na spaní co používá Emilia když nemůže usnout. Je to jen bylinková směs takže jí to nemůže ublížit a spíše ji to uklidní aby nebyla tak vyděšená. Možná bude trochu ospalá ale po téhle dávce co jsem jí dal rozhodně nebude oblbnutá. Když je hotová zanesu nám čaje na stůl ke gauči. To je v pořádku...nic to nebylo spíše mi řekni co jsi v takové ulici dělal? To mě opravdu zajímá co dělala v té ulici a celkově proč šla zrovna částí Londýna kde se to kokotama jen hemží. Opřu si loket o opěru gauče a opřu si o něj hlavu. Pořádně si ji prohlédnu, vypadá v pořádku. Nestihli ti doufám nic udělat.

Jistě, že jsem rád..jsem kurewski rád, že mám tak šikovnou holčičku.. Jsem na ní pyšný, i když to někdy nedávám úplně najevo. Moc dobře ale ví, že jí miluji a byl bych ochotný udělat vše proto, aby byla spokojená. Opravdu mi na ní záleží. Vezmu si její rty a hned potom se snažím domluvit, aby mi udělala dobře. Vím, že mě poslechne. Umí poslouchat. I když někdy si také umí prosadit svou. Ne nadarmo jsem si jí přidal jako svou přítelkyni. Kdyby byla měkká, nikdy bych jí nechtěl. Jenže ona se nebojí mi klidně i střelit facku. Za to si jí cením a proto jí chci. Jen ji. Sleduji, jak si kleká a bere si ho do úst. Ta její pusa. Saje mě, až vrčím. Umí to dokonale. Pohrává si se mnou a v těchto chvílích si připadám jako naprostý puberťák, který by se měl každou sekundou vystříkat. Jenže já puberťák nejsem, takže to nějakou dobu držím, než se konečně uvolním a naplním jí pusinku. Spokojeně vydechnu a projedu jí prstama vlasy. Jsi dokonalá.. Pochválím jí a vezmu si jí zpět na klín. Vezmu tě na víkend na Bora Bora..co ty na to? Nadzvihnu obočí a očekávám radostnou reakci. Kdo by se tam sakra nechtěl podívat? Teď ale, jsem na řadě já..teda pokud to chceš. Schválně jí zajedu rukou pod rukni na kalhotky, které už má pěkně vlhké. Vklouznu jedním prstem pod tu tenkou látku a pěkně jí poškádlím na tom nejcitlivějším bodě. Hned potom do ní tím prstem zajedu a prudce vydechnu u jejího ucha. Jsi tak neskutečně vlhká.. Vytáhnu prst, ke kterému se přisaji. A tak lahodná.. Vstanu a jí chytnu sebou. Posadím jí na můj stůl a sukni jí vyhrnu tak, že jí má až k pasu. Roztrhnu jí její kalhotky a olíznu si dva prsty. Ty pak vložím do ní a jazykem se skloním k jejímu klitorisu, který špičkou dráždím.

Nejspíše ho otravuji, ale chci to mít za sebou, sundat si tyhle věci, které jsou roztrhané. Je mi stále do breku. Připadám si jako malá holka, která se ani nedokázala ubránit. Teď před ním budu vypadat jako pako. Achjo. Dawid mi skočí pro mikinu a pak se můžu konečně převléct. Je tak příjemné mít na sobě něco teplého a s Dawidowou vůní. Až mě samotnou překvapuje, jak moc to vnímám. Když jsem ho poprvé viděla ve škole, myslela jsem si, že se od něj budu držet dál. Jenže teď? Vždyť ten kluk mě zaujímá každou volnou chvilkou. Nesmím se ale nechat oklamat. „Šla jsem domů a trochu jsem si krátila cestu..vím, byla to blbost..“ Zvednu k němu oči s prosíkem, aby mě neodsuzoval. „Sám moc dobře víš, že jsem tu krátce..ještě tu nějak nemám projíté, kama jít a kama ne. Navíc jsem nechtěla nikoho otravovat, aby pro mě jezdil..“ Pokrčím zlehka rameny a natáhnu se pro čaj, abych se mohla napít. Napiji se a pomalu ho odložím zpět na stolík, v té chvíli také otočím pohled na Dawida a celým tělem se natočím k němu tak, že pokrčím jednu nohu a dám si jí pod druhou. „Počítá se psychická újma?“ Pousměji se smutně a odvrátím na chvíli zrak. Tohle jsem ještě za celý svůj život nezažila. Moje sestra by si s nima jinak poradila. Buď by jim rovnou dala, nebo je tak zkopala, že by utíkali, až by jim nohy nestačili. Furt mám před sebou obrázek Dawida, jak mě brání. Očima vyhledám ty jeho a na chvíli se na něj zadívám. „Ve škole se nechováš až tak mile..tahle tvá stránka se mi líbí..“ Řeknu mu něco, co nejspíše nechce slyšet, ale já si to nechci nechávat pro sebe. Jelikož jsme u sebe docela blízko, tak volnou rukou přejedu po té jeho.

Konečně sedíme naproti sobě na pohodlném gauči v bezpečí domova a ona mi může říct co a jak se vlastně seběhlo. To že mi ušel kvůli ní solidní zisk z prodeje trávy přehlédnu, prachatý jsem dost na to abych se o pár tisícovek nemusel stresovat. Řeknu ti základní informaci týkající se nejen Londýna ale všech měst na světě. Musíš i sebe mít zbraň. I kdyby to byl blbý pepřák. Poradím jí a nemyslím to zle právě naopak. Kdyby měla pepřák asi by se dokázala ubránit i sama.Navíc...taxík není tak drahý Bello...nebo jsi mohla zavolat mě stejně sem zevlil doma. Pokrčím rameny jakože je to maličkost a napiji se čaje. KDyž se to veme kolem a kolem nejsem špatný kluk. Jen rád využívám luxusu, který mi otec může dopřát a to že střídám holky? To je proto že jsem ještě nenašel žádnou která by mě nepřestala nudit. Jsem pořád stejný... Nechce se mi rozebírat to že si myslí že jsem ve škole jiný. Nejsem jen nemám rád když se ženským ubližuje fyzicky...jo jasně ublížit jí tím že se s ní rozejdu je normální ale fyzické týrání to ne.

Pozorně ho sleduji a jsem zvědavá, co je to základní věc. Aha, zbraň. To si tak nějak nedokážu představit. Když ale řekne pepřák, tak se div neplácnu do čela. Vždyť to je základní věc ženy.Pořídím si ho.. Přislíbím mu a už teď vím, že to vážně dodržím. Už nikdy nechci, aby se tohle opakovalo. Já vím, o peníze tady nejde..nerada jezdím taxíkama. A tobě..jsem volat nechtěla. V taxíkách mi příjde, že jsou vždy takoví slizcí chlapi. A proč jsem nechtěla volat Kwiatkowi? Protože se bojím, že čím více s ním budu trávit čas, tak se dokážu zamilovat. Nechci ale skončit jako všechny ostatní holky na škole, s výsměchem a bolavým srdcem. To bych se pak rovnou mohla zase stěhovat. Po tom, co mu řeknu vše, co mám na srdci, tak se znovu napiji čaje. Je příjemně teplý. Chvíli si podržím i hrníček v dlaních. Tak asi to vidíme každý jinak.. Podotknu poměrně tiše a čaj zase odložím. Pokrčím obě nohy na gauči a obejmu se jakoby rukama. Chci mít tu mikinu co nejblíže tělu. Už se nechvěji ale zimou, spíše ještě tím rozrušením. Každopádně i to odchází, za což jsem ráda. Máte moc hezký dům.. Pochválím mu zrovna, když se rozhlížím a pak se zastavím na jeho tváři. Je vůbec něco, co jsi v životě fakt chtěl a nedokázal jsi to, nebo nedostal? Zeptám se ho zamyšleně. Vážně mě to zajímá. Tenhle kluk totiž může mít co chce, i koho chce.

Jak jen můžu mít takové štěstí v podobě svého muže. Jasně mnohdy to není zrovna ideální partnerství, například když žárlí dokáže být opravdu děsivý. Jo přiznávám občas z něj mám strach ale to mi nebrání v tom abych si na něj nedovolovala. Přece jen co bych to byla za ženskou kdybych svého muže neškádlila. Ale taky moc dobře vím jak si jej usmířit a jak mu udělat radost. Proto si kleknu a pusinkou si hraju s jeho kamarádem. Netrvá to dlouho a mám jej plnou pusu. Všechno to spolykám a on si mě k sobě vytáhne. Spokojeně se tedy přitulím a očekávám nějaký šperk, vždy když mi řekne že má překvapení je to buď nové auto nebo něco pěkného, blýskavého na krk ale teď je to dovolená...pro nás dva. Nevím co mě těší víc jestli to že jej budu mít jen sama pro sebe nebo to že jedeme za exotikou. Opusinkuju mu celou tvář.Jsi ten nejskvělejší muž pod sluncem. Ani nestihnu dokončit svůj pusinkový atentát když si mě posadí na stůl a vyhrne mi sukni a roztrhne kalhotky. Zalapám po dechu a prohnu se v zádech, když se o mě začne takhle pěkně starat. Zkousnu si dokonce ret abych nekřičela nahlas. Dlouho ale jeho péči nevydržím a udělám se. Sotva se tak stane svezu se ze stolu na zem a přitulím se k němu.Víš že tě miluju že ano?

Je lehká jako pírko. Proto posadit si jí na stůl je pro mě to nejjednodušší. Klidně bych s ní mohl i posilovat. Proč jsem si našel zrovna takovou drobnou holčičku? Je to jednoduché. Je rozkošná, chci jí chránit. Být ten jediný, na kterého pomyslí, když jde spát a první, koho bude mít v hlavě ráno, když se probere. Možná jsem sobec, ale je mi to u prdele. Mám v životě to, co chci. Svojí ženu někde v Polsku, kdoví, jak se jí žije. Posílám jí nějaké peníze měsíčně, možná už se stihla předávkovat, kdoví. Je mi to jedno. Hlavní je, že jsem si odvezl svého syna, na kterého jsem právoplatně pyšný. Každý chlap chce syna a který říká, že ne, tak kecá. A Em. To je kapitola sama o sobě. Získala si mé srdce, což je až úctyhodné. Nejsem nějaká vyměklina, ba právě naopak. Ale když jde o ní..neznám se. Kdyby na ní někdo jen sáhl, tak je do sekundy mrtvý. Vlastně ne, ještě bych ho mučil, aby prosil o to, abych ho zbavil trápení a zabil. Má přítelkyně se pod mýma prstama a jazykem udělá. Ten zvuk je jako rajská hudba. Odtáhnu se a ještě si olíznu rty. Skončí u mě na zemi, takže jí vtáhnu do své mohutné náruče. Vím.. Jsem docela skoupý na slova, takže se moc často neopakuji. Moc dobře ale ví, co pro mě znamená. Nemusím jí to říkat. Chytnu si jí do náruče a nesu přes dům do velké koupelny. Ještě, že máme velkou vanu. Postavím jí na nohy a dám napouštět vodu. Pak se k ní otočím. Proti ní opravdu působím jako obr. O to více mi přijde rozkošnější. Začnu si přetahovat triko přes hlavu. Netušíš, co ti idioti dnes udělali..prostě zmastili celou zásilku..ani nevíš, jak mě to nasralo.. Zavrčím podrážděně. Práce je druhá nejdůležitější věc, kterou mám v hlavě. Na prvním místě je Dawid a Emilia.

Pohodlně se natáhnu na gauči ale pohled mám stále upřený na ni. Taxikáři jsou daleko méně nebezpeční než tihle... Ani to nedořeknu protože vím že by následoval proud polských nadávek. No jistě ...raději si necháš ublížit než aby jsi zvedla telefon a zavolala mi.Já vím že se nějak neznáme a že asi nechce otravovat ale kdyby řekla sedl bych do auta a jel. Líbí se mi a dost. Možná proto se teď chovám tak uvolněně. Když se mi tu schoulí do obranné pozice s koleny u sebe vezmu jednu z jejich ruček, které má kolem kolen obmotané a přitáhnu si ji k ústům abych na ni dal drobný polibek.Teď už ti nikdo neublíží ...víš to že ano. Nechám její ruku v té své a palcem jí jemně přejíždím po malíkové hraně.Je to tátův dům...ale díky. Nechci si připisovat to co vybudoval otec takže mu zítra řeknu že jeho vkus byl pochválen.Popravdě? Neměl jsem zrovna ideální dětství ...a to co vidíš tak máme jen díky tvrdé dřině.Je to pravda...nechci aby si myslela že jsem jen nějaký namachrovaný debil...já jsem si to tvrdě vydobil abych se mohl chovat přezíravě. Takže ne...nedostal sem vždy to co jsem chtěl.

Máš pravdu..Pocítila jsem to na vlastní kůži.. Hořce se usměji. Je mi zle, jen si na to vzpomenu. Chci na to myslet co nejméně. Což jde dobře, když ho mám vedle sebe. Příště zavolám.. Vyhledám ho očima a pousměji se. I když už teď vím, že mu budu volat co nejméně. Má svůj život a vážně ho nechci nějak otravovat. Když si chytne jednu mojí ruku, vnímám jeho teplou dlaň. Působím na něj také tak, jako on na mě? Chtěla bych mu na chvíli vidět do hlavy, abych věděla, na co myslí. Doufám v to.. Vydechnu tiše. Jen mi musíš slíbit, že se ti nikdy při mé záchraně nic nestane.. Trochu ulehčím téhle situaci a smutně se zasměji. Neodpustila bych si, kdyby se mu něco stalo. My máme obyčejnější..nejsme jako Casey a Zoey. Ale víš co, ani mi to nějak nevadí..Stejně jsem si zvykla cestovat a jak znám mámu a sestru, tak se za chvíli budeme stěhovat znovu.. Zadívám se na chvíli někam úplně mimo. Byla bych ráda, kdyby už jsme se konečně usadily na jednom místě. Stěhování je tak strašně vyčerpávající. Přikývnu na jeho slova. Takže sis prožil to zlé, ale teď už přichází jen to lepší..zasloužíš si to..to dobré. Řeknu upřímně. Pod neměl jsem ideální dětství si člověk může vybavit cokoliv, ale věřím, že to neměl jednoduché. Přeji mu teď jen to nejlepší. Co si zahrát hru na pravdu? Nejlepší možnost, jak se o něm dozvědět co nejvíce..Líbí se mi, jaký je teď, tady, se mnou, doma. Když ho nikdo jiný nevidí. Tak já rovnou začnu..Proč jste opustili Polsko? Nešlo přeslechnout, že je to polák. Pochybuji, že se to učí jen tak po večerech.

Poslouchám co říká a překvapeně sleduji že mě to i docela zajímá. netvrdím že jsem se do ní zamiloval jen mi...není uplně lhostejná jako ostatní. A i kdybych k ní cítil něco víc stejně by byla hloupost zatáhnout ji do světa drog, vražd a neustálého strachu o své blízké. Moc dobře vím jak se mnohdy táta bojí o Em...řekl bych že je to podobné tomu co jsem cítil když jsem dnes zachraňoval Bellu. Jistě že zavoláš...nebo tě budu muset kontrolovat jako malou holku. Bože...mluví ze mě táta. Mě se nestane vubec nic...jsem na tyhle situace připravený. Což je pravda, ne nadarmo s tátou téměř denně posilujeme a oba umíme různá bojová umění. Od záchranných akcí dam v nesnázích se přesuneme k luxusu, kterým náš dům oplývá. To ti nezávidím pořád se stěhovat. Ale třeba se už neodstěhuješ.Povzbudím ji i když opravdu netuším jak dlouho se v našem městečku zdrží. Nesnáším když mě někdo lituje nebo má lítostivé řeči takže zavrtí hlavou a stopnu ji.Bello...ty nevíš co si zasloužím nebo ne...nemáš ani ponětí.. Nedořeknu větu. Možná je to i proto že nechci aby o mě všechno věděla. Nechci aby věděla že všechno co kolem sebe vidí je vlastně z drog a zbraní. Hra na pravdu? Moc to rád nemám protože se v téhle hloupé hře můžou vytahnout různé věci co bych raději utajil ale když už máme tu chvilku upřímnosti tak se uvolím že hraju. Samozřejmě se hned zeptá na Polsko...jak jinak.Táta odjel do Londýna když mi byly 2 roky, já jsem zůstal s matkou v polsku. Řekněme že matka ačkoli jí táta posílal peněz dost neměla ani na to aby mě poslala do školky. Místo toho jsem denně vysedával s ní po hospodách. O dva roky později se přijel táta přesvědčit že jsem ok. Sice mu do telefonu napovídala kecy o tom jak se máme skvěle ale asi jí to moc nevěřil takže když přijel zhrozil se. Vzal mě sebou do Londýna a od té doby jsem s ním tady. Takže jsem sice od pěti let nucen mluvit anglicky ale polsky doma mluvíme pořád. Jsem z toho vyprávění tak vyprahlý že dopiju čaj na ex. Takže...proč se pořád stěhujete? Přejdu rovnou k otázce.

To ne.. Řeknu zbrkle. Nechci, aby mě kontroloval. Připadala bych si pak strašně hlídaná. Stejně to ale myslí určitě ze srandy a tak se nakonec usměji. Nikdy nevíš, co se stane.. Lehce zavrtím hlavou. Může být připravený na x situací a přijde jedna, kterou neovládne a..ne, to se nikdy nesmí stát. Ne kvůli mě, ani kvůli nikomu jinému. Kéž by.. Snažím se zakrýt ten smutný tón hlasu, ale nejspíše jsem špatná herečka. Chtěla bych se už usadit, to nepopírám. Sice je krásné poznávat místa, ale už mi to stačilo. Raději bych tam jela jen na dovolenou. Promiň... Zarazím se a raději už tedy ztichnu. Tohle téma nebylo jedno z těch nejlepších a tak už jsem raději ticho. Nechci ho nějak rozčílit a zrušit tuhle kouzelnou chvilku. Vymyslím hru na pravdu a rovnou se zeptám na Polsko. Sleduji ho, každou jeho mimiku. Automaticky mu tisknu při vyprávění ruku a přistihnu se, že skoro ani nedýchám. Představím si malého kloučka, který sedí se svojí mámou v hospodě. Je mi z toho zle a smutno. Nebudu už raději říkat, jak je mi to líto. Dawid nestojí o lítost. Polština ti..sluší. Zní to tak neobvykle, až se mi to líbí.. Přiznám se mu a možná se u toho i zlehka začervenám. Přesně takovou otázku jsem očekávala. Máma se sestrou jsou trochu..divočejší typy. Ostatně sestru už jsi myslím poznal, nebo poznáš. Je to naše nová učitelka. Každopádně máma furt s někým randí. Jenže jí to nevychází. Takže je to vždy jak přes kopírák. Dojedeme do města, zabouchne se, využije ho, nebo on jí. Když vidím, že se schyluje k rozchodu, vždy si už automaticky balím. Ony dvě jsou na to zvyklé, ale já ne. Občas mi připadá, jako by mě snad adoptovaly. Jsem tak jiná.. To jde poznat na první pohled a není to jen vzhledem, ale celkově povahou. Natáhnu se pro čaj a napiji se. Cítím, jak začínám malátně a celkově být taková uvolněnější. Zázračný čaj. Nosíš u sebe zbraň pokaždé? To tady má tak každý? Natočím hlavu mírně na bok a se zájmem ho sleduji.

No vím co se stane když si na sebe nebudeš dávat bacha...to sme se už názorně přesvědčili že to není zrovna fajn. Neodpustím si rýpnutí ale dál už to neřešíme. Přesunem se ke hře takže jí povyprávím o dětství v hospodách a kdoví jakých feťáckých doupatech. Doteď jsem tátovy vděčný za to že mě s ní nenechal. Nejspíš bych totiž už teď byl někde ve škarpě mrtvý a ona by si toho ani nevšimla. Jakmile mám možnost ptát se já zeptám se na její věčné stěhování. Jasně takže taky nemáš zrovna příkladnou rodinku. Jen tak mimochodem tvoje ségra je kus. Popíchnu ji a hlavou mi proběhne myšlenka na trojku..docela by mě zajímalo jestli je i jejich mamina taková roštěnka. Tátu evidentně nemá...teda ne že by neměla ale asi s nimi nežije když si jejich máti vyráží z kopýtka. To že je jiná nemůžu soudit, neznám její rodinku natolik abych si řekl že k nim nepatří. Pak přistane do placu další otázka.Nenosím ji do školy...protože by mi to mohlo ujet a vystřílel bych polovinu profesorů a studentů. Řeknu to s naprosto vážnou tváří. Jako kdybych to myslel smrtelně vážně.Tak to děláme u nás v polsku...a jo...já a táta jsme poláci každým coulem. Teď už se zasměju. Čaj na ni asi začal účinkovat protože se poměrně uklidnila. Přisednu si k ní blíž a přitáhnu si ji k sobě.Líbím se ti ? Vypálím další otázku a než stihne odpovědět chytnu ji za bradu a jemně políbím. Chci jí dát možnost se odtáhnout a nebo naopak polibek proměnit v něco mnohem vášnivějšího.

Je sobota. Vím, že Kwiatko zevlí doma. Já jsem prozměnu u své, jak bych to jen nazval. Asi přítelkyně. Teda určitě. Sere mě, že mi na ní začíná záležet. Myslel jsem si, že jí párkrát ojedu, zkazím všem chlapům plány tím, že s ní budu chodit a pak jí odkopnu. Jenže se to začíná komplikovat. Já jsem s ní vlastně rád. Bleh. Tohle nikdy nepřiznám nahlas, maximálně tak Kwiatkowi. Sleduji Zoey, jak se napájí. Jsme právě u ní doma. Hudbu máme puštěnou nahlas a chlastáme. Máme toho v sobě tak poměrně stejně, ale já jsem furt docela v pohodě, to Zoey je úplně na sračky. Sleduji jí s takovým tím opileckým úsměvem. Je rozkošná. Zrovna si pustila písničku a tančí mi tady. Mohl bych se na ní dívat donekonečna. Už si konečně myslím, že přijde ke mě a sedne si na mě. Chtěl bych jí ojet, strašně moc. Jenže ta moje milovaná si vymyslí návštěvu Kwiatka. Musím se tomu smát, ta má ale nápady. Nenapadne jí ani nic lepšího, než že by jsme ho měli překvapit. No tak jo, proti jejímu kouzlu jsem v poslední době docela dost v prdeli. Takže si pobalíme věci, nějaké flašky a sedneme do auta. Neměl bych řídit, ale je to kousek, tak si to troufnu. Však i kdyby mě někdo chytil, tak taťkovy prachy mě z toho rozhodně dostanou. Se smíchem (protože si u toho zpíváme a jo, nejde nám to), nasedneme do auta. Pokračujeme ve zpěvu až ke Kwiatkovému domu. U toho zaparkuji a společně zaháknutí do sebe jdeme ke zvonku. Zoey ho stiskne a nepouští, musím se tomu smát. Zvuk se táhne po celém domě.

Už od rána jsem s Jasonem. Máme spolu trávit celý víkend a vzhledem k tomu že nemáme co na práci vybrakuji tátův minibar a pustíme se do alkoholového maratonu. V pokoji nám zapnu hudbu, tančím a liju do sebe whisky jako kdyby to byla voda. Není divu že brzy jsem už ve šrotovém stavu. Sleduji Jasona jak lustruje mou postavu očima a mám chuť se před ním svléknout a přinutit jej aby mi to pěkně udělal. Chm...zas tak špatné to s ním není dokonce jej mám i docela ráda. Zkousnu si ret a přesně ve chvíli kdy už se za ním chci vydat a vyšukat z něj duši mě napadne spásný nápad. Zajedem k Dawidovi...tak to bude větší sranda. Hned s tím obeznámím Jasona a protože mi neumí říct ne netrvá to dlouho a jedeme společně k Dawidowi do jeho luxusní vily. Je mi u prdele že Jason řídí opilý. Jakmile vylezem z auta a ano jsme celí nevybourali jsme se zavěsím se na svého muže jako klíště. U dveří jej ale pustím a pověsím se na zvonek. Nepřestávám zvonit dokud nepříjde otevřít. Trvá mu to ale nakonec příjde. Čau brouku. Vlepím mu pusu na tvář a hrnu se dovnitř, je mi jedno jestli má návštevu nebo ne....teď už jsem tu já a svět se bude točit podle toho jak já budu pískat.